NAŠE NABÍDKA

Mixed Martial Arts

Mixed Martial Arts (smíšená bojová úmění) neboli zkráceně MMA je syntézou různých bojových stylů jako jsou: Muay-thai (Thajský box)
, Savate (La canne-Francouzský box), Karate apod. pro boj v postoji. Za nimi následují Judo, Zápas (řecko-římský a volný styl), Sambo (Samozaščita bez oružija-ruský zápasnický styl z poč.20.stol.podobný Judu) pro zápasnickou techniku a pro přechody na zem a za nimi Brazilské Jiu-Jitsu pro boj na zemi.

MMA (či Vale-tudo, Free-Fight, Ultimate-Fighting apod) je fenomén posledních dvou desetiletí, ovšem jeho počátky sahají až do 7.stol.př.n.l. kdy Řekové zavedli na Olympijských hrách Pankration, drsnou směs starověkého boxu a zápasu, ve které byly povolené všechny údery a zápasnické techniky (včetně lámání končetin, vypichování očí a úderů na genitálie), které by vedly k poražení soupeře. Zápasy trvaly často několik hodin a nezřídka končily smrtí. Pankratisty využíval pro jejich legendární schopnosti např. Alexandr Veliký při svých taženích. Tento způsob boje přetrval v Řecku dodnes, ovšem s jasnými a bezpečnými pravidly chránícími oba zápasníky.

Zrod moderních MMA je možno vystopovat v Brazílii, v první pol.20.stol, kdy Helio Gracie (rodina Gracie vytvořila Brazilské Jiu-jitsu) vyzýval k boji zástupce různých bojových stylů podle pravidel Vale-Tudo (braz- vše dovoleno) a v těchto bojích většinou vítězil a to i proti mnohem těžším zápasníkům. Učil BJJ i své syny, kteří poté vydali proslulou Gracieovskou výzvu(odměnu 100.000 dolarů tomu, kdo je dokáže porazit), čímž zajistili svému rodinnému stylu nehynoucí slávu a přitáhli k soutěžím ve Vale-Tudo množství diváků.

Bojovníky vždycky zajímalo, který styl boje je nejlepší v porovnání s jinými a tato zvědavost vyústila v roce 1993 v šampionát UFC (Ultimate Fighting Championship) pořádaný ve Spojených státech. Proti sobě tu nastoupili zástupci různých stylů, jako Kung-fu, Savate, Box, Karate, Jiu-jitsu apod. Šampionát (stejně jako několik následujících) vyhrál zástupce Brazilského Jiu-jitsu Royce Gracie, který ve finále porazil Gerarda Gordeaua (Savate) a to díky své technice boje na zemi, kterou ukázal ostatním stylům boje to, co jim chybí, a na kterou nebyly schopné odpovědět.

V dnešním Vale-Tudu, či MMA, jsou bojovníci připravovaní ve všech třech úrovních boje- boj v postoji, zápas a boj na zemi, protože ve Vale-tudu nemá byť dobrý, ale jednodimenzionální bojovník šanci.

V profesionálních bojích se bojuje na omezený počet kol s přesně daným časovým limitem, povinné chrániče tvoří pouze malé rukavice, chránič zubů a suspenzor. Je několik způsobů, jak dosáhnout vítězství- K.O., vzdáním soupeře (submission), zastavení rozhodčím(T.K.O) apod. Podle tohoto hlediska můžeme rozdělit i bojovníky:

1.Striker- který se brání strhům na zem (take-down), rád bojuje v postoji a chce zápas ukončit K.O.

2.Wrestler– který strhává na zem a boj zakončuje údery na zemi

3.Groundfighter- který boj přenáší na zem a tam si vynutí vzdání soupeře pomocí submission techniky, nejčastěji pákou nebo škrcením.

Combat Sambo a Sambo

Sambo (Samozaščita bez oružija – sebeobrana beze zbraně)

je sovětský bojový systém založený na základě mnoha národních stylů. První zmínky o ruském národním bojovém umění se datují do časů Kyjevské Rusi. První jakési sjednocení dochází kolem roku 1881 se vznikem tajného Moskevského stylu, jenž čítal na 350 různých úderů, kopů a chvatů.

Během 19.století dochází ke studiu a popisu mnoha různých národních bojových sportů a začátkem 20. století vzniká snaha sjednotit tyto národní styly do jednoho umělého – jakéhosi “nadnárodního“ – stylu.

• Cidoban (Gruzie)
• Guleš (Azerbajžán)
• Gauštan (Tádžikistán)
• Kuraš (Uzbekistán)

Na počátku historie sambo byl ruský profesor Ošenkol. Kdysi cestoval po zemích Sovětského svazu, ale také po Japonsku, Koreji a Číně a již v roce 1917 rozvinul úpolový sport, který kombinací rozličných národních a asijských sportovních odvětví. Za tvůrce ruského Sambo jsou považováni Spiridonov, Oščepkov, Golkovski a Vasilev. Spiridonov představoval ve 20. tých letech jednoho z největších mistrů jiu-jitsu v Rusku. Ostatní představují zlatou generaci zakladatelů sportovního klubu Dynamo(založen v roce 1923), který se zasloužil o vznik a rozvoj Samba u armády a policie.

Největší úspěchy slavil systém během II.světové války, kdy jej využívali především sovětští výsadkáři. Po válce celý systém dostal název Sambo a došlo k prudkému rozmach tohoto umění především mezi sovětskými bezpečnostními složkami a sportovci. Právě úspěch sovětských sportovců (především judistů) získaly v 60.letech pozornost Samba i v zahraničí, což si vyžádalo rozdělení systému na tři proudy, které můžeme sledovat až do současnosti:

Sportovní Sambo

– je velmi podobné modernímu Judu (popř. Vale Tudo či Jiu-jitsu) s mnohem odlišnějšími pravidly a oblečením (bojovníci jsou oblečeni do krátkých kalhot a kazajky přepásané opaskem). Celý soubor trvá 6 minut a je rozdělen na 6 žákovských a 5 mistrovských stupňů.

Combat Sambo

– tradiční (military) systém fungující na velmi agresivním reakčním základě. Combat sambo je jako všechny ostatní military bojové systémy založeno na „přežití“. Combat Sambo v sobě snoubí jak sportovní tak i vysoce reálné a v praxi velmi účinné techniky boje zblízka. V Ruských ozbrojených složkách se Sambo učí policie, speciální jednotky, armáda, pohraniční služba, tajné služby i námořnictvo.

Sebeobrana Sambo

– zájem sovětské veřejnosti po II.světové válce vedl k nutnosti přetvořit vysoce účinné, ale zároveň i nebezpečné armádní techniky do podoby vhodné pro civilní sebeobranu, kterou mohou používat lidé nejrůznějších povolání – taxikáři, obchodníci, učitelé, děti, apod.

Pro Sambo jsou typické, jak údery a kopy, tak techniky grapplingu – páčení, přehozy, podmety a další. Jediné co je v Sambo zakázáno jsou techniky škrcení.

V roce 1966 rozhodla Mezinárodní federace amatérských zápasníků (FILA) o přijetí Samba jako třetí mezinárodní úpolové disciplíny. První mistrovství světa se konalo v roce 1973 v Teheránu. V roce 1980 bylo předvedeno jako ukázkový sport na olympijských hrách v Moskvě.

 Grappling

Grappling se zakládá chytání a ovládání oponenta bez využití úderů. Typickými prvky grapplingu jsou různé variace hodů a škrcení. Máme 2 druhy grapplingu: grappling ve stoje (klinč) a grappling

na zemi (Judo, Brazilské Jujutsu, MMA). Grappling je metoda, kterou využívají mnohá bojová umění. Není to samostatné bojové umění jako spíš metody a taktika k poražení protivníka za pomocí hodů (Judo, Sambo, Jujutsu), pák (Aikido, Brazilské Jujutsu, Hapkido) a znehybnění (podmínka k vítězství ve wrestlingu a Judo), podmety a úniky z držení.

Grappling ve stoje může mít dvě podoby. Jeho podoba závisí na účelu grapplingu. Může být defenzivní jako v Aikido, kde umožňuje různé bolestivé páky, hody, úniky z držení atd. nebo ofenzivní jako v klinč Thaiboxu, kdy se uplatňuje jako boj z blízka pro využívání, krátkých úderů jako kop kolenem nebo úder loktem. Ze stoje se často přechází k boji na zemi pomocí hodů nebo podmetů. Na zemi se bojovník snaží postavit nebo získat lepší pozici k znehybnění protivníka. Zde může bojovník v některých soutěžích využívat údery (Vale Tudo, MMA). Grappling nabízí možnost kontrolovat protivníka aniž by byl zraněn. Díky tomu jsou tyto techniky využívány bezpečnostními složkami.

Box

Box (dříve také rohování) je bojové umění při kterém se dva protivníci snaží navzájem knokautovat za použití pravidly povolených úderů pěstmi.

Sportovní box vznikl v 18. století ve Velké Británii. Pravidla boxu stanoví Mezinárodní federace boxerů amatérů (AIBA). Boxeři jsou rozděleni podle váhových kategorií. V současnosti existuje nejen mužský, ale i ženský box. V některých zemích je provozován kromě amatérského i box profesionální. Rozdíl mezi boxem profesionálním a amatérským je nejen ve výstroji, ale i v charakteru zápasu. Zatímco amatérští boxeři boxují oblečeni do nátělníků a s ochranou helmou, profesionální boxeři boxují svlečení do půli těla bez helmy. Amatérský boxerský zápas se skládá ze tří kol po třech minutách, přičemž jsou zakázány útoky na záda. V profesionálním boxu může zápas trvat až dvanáct kol. V obou případech je mezi koly minutová pauza. V současnosti existuje pět celosvětových profesionálních boxerských asociací, z nichž každá pořádá vlastní souboje o titul mistra světa. Příčinu mnohosti asociací je nutno spatřovat ve skutečnosti, že box je celosvětově nejvíce provozovaným individuálním sportem.

Brazilské Jiu Jitsu

Brazilské Jiu Jitsu, zkráceně BJJ, je bojové umění , bojový sport a sebeobraný systém, který se zaměřuje na úchopy a hlavně boj na zemi .Umění bylo odvozeno z japonského bojového umění Kodokan judo na počátku 20. století, který se sám vyvinul z japonské ju jutsu v 19. století. Dále podporuje zásadu, že menší, slabší člověk se může úspěšně bránit vlastní život proti většímu, silnějšímu útočníkovi pomocí správné techniky, především uplatňováním páčení a škrcením porazit jinou osobu.

Trianglové škrcení v BJJ.  Styl boje Brazilské Jiu-Jitsu se zaměřuje na boj na zemi a využití pozemních technik páčení a škrcení které také naleznete v mnoha jiných uměních , s nebo bez boje na zemi. Předpokladem je, že většina z výhod většího, silnějšího soupeře pochází z dosahu a silnějších údery, které po uchopení a následném škrcení,páčení nebo znehybnění značně zeslábnou. BJJ umožňuje širokou škálu technik uchopení,škrcení,páčení a hodů. Tento systém manévrování a manipulaci je možné přirovnat k formě šachům